Chceme-li se podívat ke kořenům teplýšovické základní školy, musíme se přemístit do 18. století, kde podle pověstí první výuku prováděla „bába kořenářka v domku čp. 20. Podle modlitebních knížek a knížek, které si kdo přinesl, učila děti převážně číst. Z této doby se nedochovalo nic, než právě tyto pověsti.
První škola byla postavena teprve ke konci 18. století za vlády císaře Josefa II, a to na místě, kde v dnešních dobách stojí dům čp. 17, který patřil pod správu panství v Komorním Hrádku. Třída byla jen jedna a chodívalo se sem, jen když nebylo co na práci. Učitel měl pouze jednu setnici, kde děti sedávaly na zemi, na níž i psaly.
Prvním učitelem za vlády císaře Josefa II. byl tesař Václav Frinta, který se naučil číst a psát teprve na vojně, po které se stal učitelem. Mnoho toho neuměl, a proto jeho odměna byla velmi malá. Na zdejší škole působí do roku 1793. Po Václavu Frintovi na školu přichází Antonín Bubeník, rodák z Libže, který měl již stanovené „služební požitky“. Mladší děti mu platívaly po krejcaru, starší po půldruhém krejcaru a nejstarší po dvou krejcarech za týden. Takto na škole působí až do své smrti v roce 1829. Během jeho života v roce 1818 na školu přichází jako pomocný učitel Josef Tomas, který po jeho smrti přebírá funkci hlavního učitele. Byl to rodák z Teplýšovic. V mládí se vyučil hudebně, poté odchází na zkušenou do Vídně a do Prahy, kde nabyl jakéhosi vzdělání. Jeho služné bylo již lepší. V posledních letech dostával 300 zlatých a konečně 400 zlatých a naturální požitky. Jeho působnost je datována do příchodu Šimona Krásnického v roce 1876.
Šimon Krásnický
Šimon Krásnický je asi největší postavou základní školy v Teplýšovicích. Narodil se 30. prosince 1851 ve Slavíkovicích, okres Nová Kdyně. Rané dětství prožívá v Všepadlech. Vystudoval Hlavní německou školu v Klatovech a nižší reálku v Domažlicích. Učit začal již v 16 letech jako mladší učitel ve Statěnicích. Později odešel na učitelský ústav v Praze, kde pobyl 3 roky. Po studiích v Praze odešel Šimon Krásnický učit do Načeradce a po nějakém čase do Střechova. V Teplýšovicích působí od r. 1876. Šimon Krásnický učil v malé škole, umístěné v čp. 17. Šimon Krásnický pobíral 400 zlatých ročně, obhospodařovával pole, která patřila ke škole, ze zádušní pokladnice dostával ročně 14 zlatých 70 a půl krejcarů, za které musel hrát na varhany v kostele a ještě dostával z nadace založené kněžnou z Komorního Hrádku ročně 33 zlatých 48 a půl krejcarů.
Přesto peněz bylo málo a dětí hodně. Školní světnice byla malá, děti si neměly kam sednout a tak v roce 1879 pomýšlí o nové škole se dvěma třídami. V roce 1881 Zemská rada povoluje druhou třídu a naléhá na Školní radu, aby opatřila řádné místnosti. Občanům se do stavby nechtělo, báli se vydání a hubovali na učitele, že je tím vinen.
Manželka Šimona Krásnického se jmenovala Kateřina a společně vychovali 8 dětí. Děti se jmenovaly: Jakub, Anastázie, Kateřina, Josefa, Františka, Josef, Karel a Emanuel. Všechny děti, s výjimkou Anastázie, která se velice brzy vdala, nechal Šimon Krásnický vystudovat. 10. dubna 1882 koupil Šimon se svou ženou Kateřinou dům čp. 27 (nynější hospoda), na kterém hospodařil jen do 4. 10. 1883, kdy tuto chalupu prodal. Ve stejný rok, 28. března, jsou kopány první základy, když byla stavba zadána Janu Spanilému z Prahy v hodnotě 12’650 zlatých. Po necelých sedmi měsících se schyluje ke kolaudaci budovy nové školy, ale pro prohnuté stropy není schválena. Veškeré nedostatky jsou odstraněny a 19. prosince 1883 může kolaudace proběhnout znovu, tentokrát úspěšně. Za čtrnáct dní poté 2. ledna 1884 se může uskutečnit první výuka v nové budově. Ve stejný den se Šimon Krásnický přestěhoval do nově postavené školní budovy čp. 45, kde působil jako řídící učitel a zároveň v této školní budově i s celou svou rodinou bydlel. V roce 1914 propuká 1. světová válka, která zasáhne i místní školu. Během války totiž zahyne i několik bývalých studentů, kteří položí život za svůj národ. Jejich památce je věnován pomník na návsi před dnešním Obecním úřadem.
Šimon Krásnický byl nejen uznávaným a milovaným kantorem, ale i činným občanem v celé oblasti kultury v Teplýšovicích. Mimo jiné pořádal a režíroval divadelní představení společně se sborem místních hasičů, pořádal veškeré kulturní akce vztahující se k různým méně či více významným jubileím, hrál na varhany a všestranně spolupracoval s občany této vesnice. Stal se prvním „ČESTNÝM OBČANEM“ v Teplýšovicích a toto uznání si dozajista plně zasloužil. 1. dubna 1920 odešel na vlastní žádost do penze. Šimon Krásnický učil neuvěřitelných 53 let. Plných 44 let vyučoval zde v Teplýšovicích a vychoval tak několik generací. Zaslouženého odpočinku si však neužil dlouho, protože po nemoci 16. ledna 1921 umírá.
V roce 1897 na zdejší školu přichází Jan Zeman. Nejprve jako pomocný učitel a po odchodu Šimona Krásnického druhý ředitel školy. Jan Zeman se narodil 29. 5. 1870 v Horní Cerekvi a v roce 1889 absolvoval učitelský ústav v Kutné Hoře. Na podzim v roce 1922 provádí opravu zatopených sklepů, kde spodní voda dosáhla výšky 80 cm. Za jeho funkce vchází v platnost tzv. „ Malý školní zákon“ o zrušení úlev ve školní docházce a je zavedena povinná osmiletá školní docházka. Na škole působí do 16. listopadu 1930.
Během dalších let se na pozici ředitele teplýšovické školy vystřídají Jan Procházka, Jan Hošek, během jehož dočasného přeložení funkci zastává Marie Pištorová. 4. 6. 1933 se dostává největšímu uznání Šimonu Krásnickému, který se posmrtně stává čestným rodákem obce Teplýšovice a zásluhou spolku rodáků je k 50. výročí budovy školy nad vchod umístěna pamětní deska k uctění památky s jeho podobiznou. 15. srpna 1933 přichází na školu Václav Styblík, nejprve jako zastupující učitel a od 1. července 1934 již jako definitivní učitel. Na škole působí do 23. září 1938, kdy jeho činnost přeruší mobilizace, při které narukoval na pozice na Slovensku. Do teplýšovické školy se vrací 29. listopadu 1938 a po přeložení Jana Hoška pro neučitelské chování se stává prozatimním ředitelem školy. V následujícím školním roce je již Václav Styblík už jako ředitel a vede Základní školu v jejích nejtěžších chvílích a to během druhé světové války.
Druhá světová válka poznamenala školu jak na jejím vzhledu, její výzdobě i zvyklostech. Nejprve je ve škole zavedena povinná výuka německého jazyka, poté na místa československých velikánů Tomáše Garrigue Masaryka a Edvarda Beneše jsou umístěny obrazy vůdce Adolfa Hitlera a protektorátního prezidenta Emila Háchy, nechybí ani pozdrav zdviženou pravicí mezi všemi pedagogickými pracovníky. Druhá světová válka se dotkla i vyučovaných dětí. Vyučovací hodiny jsou prodlouženy na 50 minut, jsou povinně po dobu šesti let během vyučování pravidelně slaveny narozeniny Adolfa Hitlera, výročí vzniku protektorátu Čechy a Morava a po roce 1942 povinně vzpomínají na zesnulého Reinharda Heydricha. Na škole vlaje protektorátní a říšská vlajka a budova je opatřena dvojjazyčnými nápisy. Největší ránu dostává škola 27. května v roce 1943, kdy je z budovy při kovové mobilizaci odmontována pamětní deska Šimona Krásnického.
Obecná škola se však vyvíjí i přes veškeré útrapy 2. světové války. Během zimních prázdnin v roce 1940 je škola celá vymytá, jsou naolejovány podlahy a napastována všechna topná tělesa a o dalších prázdninách v letním období v roce 1941 je do školy zavedeno elektrické osvětlení. Výuka probíhá nepřetržitě po dobu celé války a je pozastavena jen na krátké období od 25 března do 10. května 1945, kdy je budova zabrána a z tříd jsou zřízeny prostory pro německé uprchlíky z Horního Slezska. Po 6 letech německé okupace je Československo a škola opět svobodná a může se těšit dalšímu svodnému fungování, které výstižně vystihl ředitel Václav Styblík v části svého zápisu ve školní kronice.
„Květen, měsíc květů, krásy a radosti vždy volné nezpoutané přírody, přinesl nám Čechům osvobození ze smrtelného jha, které přes 6 dlouhých let ničilo ducha i tělo hrdinného a krásného národa českého. Jsme zbaveni těžkých pout, česká duše se osvobozuje do plné šíře a hloubky, český národ začíná žít novým životem“.
V dobách svobodné druhé republiky prochází škola opět spoustou změn. Nad vchod je zpětně umístěna pamětní deska Šimona Krásnického, odstraněny obrazy Adolfa Hitlera a Emila Háchy. Po odchodu německých uprchlíků z Horního Slezska jsou místnosti patřičně vydezinfikovány, stěny opatřeny novou malbou a obrazy navrátivšího prezidenta Edvarda Beneše.
Roky 1945–1989
Nyní se přeneseme do období po skončení 2. světové války. Československo zažívá opět svobodné chvíle a škola může pokračovat ve svém rozvoji. Ve školním roce 1945 až 1946 školu stále vede ředitel Václav Styblík a společně s ním se na výuce podílí učitelský sbor ve složení Božena Brýnová, Libuše Styblíková – Lišková a náboženství vyučují František Fulín a František Kalný. Škola v Teplýšovicích tehdy čítá 62 žáků, kteří navštěvují dvě třídy, do jejichž klidného fungování vstoupí událost zvaná jako „Vítězný únor“ 1948.
Jako předchozí totalitní režim, tak i tento poznamená další vývoj školy v Teplýšovicích. 1. září. 1949 dochází k redukci z dvoutřídní na jednotřídní školu. O prázdninách 11. – 23. července 1949 je uspořádán politický kurz pro učitele – členy KSČ z benešovského okresu. Na kurzu je učitelům kladen důraz na správnou výchovu dětí pro socialistický stát. Dále je zdůrazněna političnost škol. 25. února 1950 se koná ve škole velká slavnost na 2. výročí „Vítězného února“, kterého se účastní žactvo, učitelstvo a zástupce Městského národního výboru. Podobně jako tyto oslavy probíhalo spoustu dalších, jako například narozeniny Klementa Gottwalda a Josefa V. Stalina, aby byl učiněn správný krok k socializaci vesnice. V lednu 1951 vchází v platnost nový školní řád, se kterým jsou seznámeny jak děti, tak rodiče. Do škol se zavádí oslovení soudruh a soudružka učitelka.
24. dubna 1953 je schválen školský zákon „O důsledné koncepci jednotného školství v duchu marxisticko – leniské ideologie a tím se vzdělávací systém velmi přibližuje k tehdejšímu vzoru Sovětskému svazu.
V 50. letech škola procházela zejména politickou změnou a na údržbu nebylo moc pomýšleno. Teprve o prázdninách v roce 1955 dochází k údržbě vybavení školy. Nejprve jsou natřeny okna a dveře krémovou barvou. Ve spodní třídě byl proveden odkop a zhotoven betonový podklad s uhlovým papírem zalitým dehtem a zasypáno vrstvou škváry. Na podlahu položeny parkety. Okolní zdi byly odizolovány a nově omítnuty. Tyto úpravy byly poslední činností, kterou provádí ve své funkci ředitel Václav Styblík. 1. září 1955 je přeložen na dvoutřídní školu v Ostředku.
Václav Styblík odsloužil na zdejší škole od 1. 9. 1933 22 let, z toho 16 let jako ředitel.
Ve školním roce 1955 – 56 se stává ředitelem Jan Hnátek a ve funkci setrvává 2 roky. Po prohlídce školy zjišťuje závady, jako např. chybějící okna zaplacené v minulém roce.
Do školní kroniky píše: „Vzhled budovy z venku jest pěkný, ale vnitřek jest žalostný. U záchodů a sklepa chybí všechna okna a bude třeba na zimu je ucpat slámou. Sedadla na záchodech jsou rozkopaná patami bot a hrozí sesutím. Záchodová žumpa byla postavena z obyčejných cihel, které se rozhasily a sesuly do žumpy. Klenutí, které vedlo ze záchodů do žumpy, se propadlo …“
Jan Hnátek zahajuje velkou údržbu budovy o prázdninách 1956. Doplňuje chybějící okna, nechává přeložit střechu a opravit žlaby. Zavádí do školy kanalizaci a před školou zřizuje betonové chodníky. Za pomoci brigádníků je vybetonována podlaha v půdním prostoru. Všechny práce jsou provedeny v rozpočtu 25.913 Kčs a 74 hal.
V roce 1957 na místo ředitele nastupuje Jaroslav Rezek a setrvá zde jeden rok. Na konci 50. let 20. století prochází školství v tehdejší Československé socialistické republice velkou feminizací. Tato skutečnost se nevyhne ani teplýšovické škole. V roce 1958 nastupuje po Jaroslavu Rezkovi na místo ředitele Marie Velková a stává se zde v pořadí druhou ředitelkou a poprvé v historii je učitelský sbor tvořen pouze ženami bez účasti muže. V letech 1958 – 1961 se na výuce podílí pouze ženy, a to Marie Velková, Eva Korseltová a Marie Koudelková. Během tohoto období prochází interiéry školy další úpravou. Celá budova byla vymalována, na chodbách a ve třídách byly nově zřízeny nástěnky se zaměřením k nastávajícím oslavám VŘSR, 40 let KSČ a MDŽ. 2. června 1960 probíhá na Strahově 2. Spartakiáda, které se účastní i žáci Teplýšovické školy.
Marie Velková ve svém úřadu končí 18. srpna 1961 a předává školu svému nástupci Josefu Michálkovi, škola čítá 37 žáků a vyučování probíhá ve dvou třídách. Jako druhý vyučující zde působí Maria Michálková, žena Josefa Michálka. V roce 1964 probíhá na budově oprava fasády. Na podzim v roce 1967 dochází pro nízký stav žáků k uzavření 5. ročníku. Ve škole zůstává 21 žáků, kteří jsou rozděleny do 4 oddělení.
Pokles žáků pokračuje i v roce 1968, kdy se počet zastaví na dosud nejnižším bodě. Školu navštěvuje pouze 18 dětí. 21. srpna 1968 naší zemi obsazují okupační vojska Varšavské dohody. Události těchto dnů vyjadřuje pan ředitel ve školní kronice dodatkem:
„Pozdější vývoj událostí potvrdil oprávněnost přítomnosti těchto spojeneckých armád. Svým příchodem zabránily rozšíření kontrarevoluce a tím, že našemu lidu poskytly bratrskou internacionální pomoc, umožnily, aby mohl dál pokojně budovat socialismus v naší zemi.“
Zůstává na vašem posouzení, za jakých okolností musel pan řídící tyto řádky napsat.
Na začátku 70. let, přesněji v roce 1972, dochází k další obnově a údržbě školy. Na střechách školní budovy a skladišti je provedena výměna staré střešní krytiny za novou eternitovou šablonu. 15. ledna 1973 je poprvé otevřena školní jídelna, kde vaří členka JZD Anna Podroužková. Během prázdnin téhož roku probíhá vyměřování prostor pro stavbu nové Mateřské školy v Teplýšovicích. Hrubá stavba je dokončena ještě do konce října.
Školní rok 1973–74 přináší pravidelné schůzky místní Pionýrské organizace, které se konají každou sobotu pod vedením Dobromily a Marie Sahulové. Je zvolena oddílová rada a psány pravidelné zápisy do pionýrské kroniky. Velkolepou událostí se stává 28. ledna 1977 návštěva Zasloužilého mistra sportu a několikanásobného pokořitele kanálu La Manche Františka Venclovského. Děti zhlédly jeho trénink na rybníce Mrchojeďák. Díky panu řediteli jsou z celé akce pořízeny barevné fotografie. Jedním největším obrozením školy se stává 1. září 1984. Do první třídy přichází 19 prvňáků a základní škola se rozšiřuje na trojtřídní. Jako posila přichází nový učitel Pavel Činátl a ve škole je celkem 59 žáků. Tento počet se ještě zvýší v následujícím školním roce na 65. Na tyto události řídící Josef Michálek vzpomene ve svém posledním zápise ve školní kronice:
„Největší zásluhu o existenci zdejší školy mají p. Josef Škvor z Kochánova a Jaroslav Škvor z Červeného Dvora. V době, kdy zdejší škola prodělávala hlubokou krizi a byla tu 3 roky jednotřídka (a tendence školu zrušit), přesvědčili rodiče z bývalého školního obvodu Okrouhlice a okolí, aby posílali děti do Teplýšovic. Byla znovu otevřena II. třída. Po letech dokonce i třída III. ve školním roce 1984/85“.
To byla zatím nejúspěšnější doba existence zdejší školy. Manželé Josef a Maria Michálkovi působí na škole v Teplýšovicích dlouhých 26 let a 30. června 1987 odcházejí do důchodu. Své působení neměli určitě nijak snadné. Pamětníci si jistě vzpomenou na zdejší výuku náboženství, která se mnoha „soudruhům“ nezamlouvala. Manželé Michálkovi měli a ve vzpomínkách stále mají v místní občanské společnosti velmi vysoký kredit.
Od 1. září 1987 nastupuje na pozici ředitele místní školy Mgr. Zdeněk Hrstka a druhým učitelem se stává Milada Fejtková. Škola čítá 47 žáků, kteří dochází do 1. až 4. ročníku.
Od Sametové revoluce v roce 1989 po současnost
Po 17. listopadu 1989 celý národ přechází od totalitního režimu k demokratickému zřízení. Tyto kroky se bezpochyby dotýkají všech sfér lidské společnosti a školství nevyjímaje. Získaná svoboda přináší změny ve vyučovacích stylech, náplni učiva a spoustu nových učebních pomůcek. Po revolučních letech na škole na pozici ředitele působí Mgr. Zdeněk Hrstka společně s paní učitelkou Miladou Fejtkovou, která je po svém odchodu nahrazena Mgr. Charlottou Kurcovou.
Na začátku 90. let 20. století byly vnitřní prostory dosti zastaralé a jejich vzhled se téměř nezměnil od obnov za pana ředitele Hnátka z 50. let. Z oken, které nedoléhaly, se odlupovala barva, záchody byly odděleny pouze dřevěnou přepážkou a na chlapeckých záchodech byl pouze betonový žlábek, který při změně počasí dosti zapáchal po celé škole. Vytápění tříd probíhalo pomocí kamen, a to pouze v dopoledních hodinách, aby kamna vychladla a mohla být vyčištěna a připravena na další den, takže o odpoledních hodinách bylo ve třídách dosti chladno. Nábytek v prostorách tříd byl velmi různorodý a zastaralý. Ale i tak měla škola své kouzlo. Dýchá z ní pohoda jako ze starých obrázků, na kterých v setnici stojí vzpřímený pan učitel a kolem něho spoustu bosých dětí, dřeváky zuté u kamen, ze kterých sálá teplo. Velký zásah v porevoluční historii se dotkne zahrady. Stromy jsou zde staré a proschlé a spíše než užitek je zde riziko pádu větví na pobíhající děti. Roku 1992 je zahrada prořezána a na místě vzniká malé hřiště pro venkovní cvičení a pobyt v družině. V roce 1994 se údržby a rekonstrukce dočká i budova školy, a to v červnu, kdy je do školy zřízeno nové topení v podobě elektrických akumulačních kamen. Je posíleno zemní vedení elektrické přípojky. Rekonstrukce pokračuje o prázdninách v roce 1995 opravou fasády, kterou provede František Smrkovský z Čakova.
Ve školním roce 1995 – 96 školu posílí paní učitelka Silvia Králová, která vyučuje hudební, výtvarnou a pracovní výchovu. V následujícím roce je poprvé na teplýšovické škole otevřena školní družina, která funguje do 15. hodiny odpoledne, pod vedením Anny Kyselkové z Teplýšovic, což je v historii první místní družinářka. Na tomto místě se během let vystřídá spoustu dalších jako např. paní Věra Švecová, Vlasta Levá, Jana Černá a Kateřina Jonáková. Teprve s příchodem paní Aleny Ottlové se místo družinářky ustálí a školní družina má svého stálého vychovatele až dodnes.
Postupující léta přináší i nové trendy k přístupu k dětem a náplni jejich činnosti. V rámci čtenářské gramotnosti a dramatické výchovy se ve školním roce 1997 – 98 stává tradicí divadelní vystoupení na závěr školního roku.
Mezníkem v historii školy se stává školní rok 2003-04, kdy Základní škola přechází pod správu obce Teplýšovice a je sloučena s místní Mateřskou školou a stává se jedním právním subjektem. Nastává období hledání společné řeči a spolupráce obou pracovišť. Téhož roku pro zdravotní důvody odstupuje dosavadní ředitel Mgr. Zdeněk Hrstka a na jeho místě ho nahrazuje Mgr. Charlotta Kurcová.
Oživením prochází i samotná práce s dětmi. Škola začíná nabízet jednotlivé zájmové kroužky, vydávat časopis Teplýšovický školníček. Přicházejí nové počítače s připojením k internetu, pořádání společných besídek a výstav s Mateřskou školou. Mění se systém zápisu do 1. ročníku, který probíhá hravou formou tzv. „Procházkou za pohádkou“. Škola v Teplýšovicích je jednou z prvních na Benešovském okrese, která začíná pořádat dny otevřených dveří. Prvňáci jsou přijímáni pasováním do Cechu Teplýšovického školáka a v neposlední řadě děti celým školním rokem provází Celoroční hra, která nese název „Jeden za všechny a všichni za jednoho“.
Dalším velký krok učinila škola ve školním roce 2004 -05, když rozšířila svoji nabídku o práci s integrovanými dětmi a hned přijala takového žáka, u něhož si práce s ním vyžádala funkci asistenta pedagoga, kterou vykonává Jana Černá. Tato služba na škole přetrvává a práce s různě znevýhodněnými dětmi se stává tradicí až dodnes.
Ke škole se osud obrací zády ve školním roce 2005 – 2006, kdy na školu přichází pouze jeden prvňák a škola se stává podobně jako již několikrát jednotřídní. Tato neveselá událost ale trvá pouze jeden rok a v následujícím roce se opět stává dvoutřídní. Ve stejném období pro přetrvávající nemoc školu definitivně opouští učitel Zdeněk Hrstka, který je nahrazen paní učitelkou Ditou Královou, která zde setrvá do roku 2009, kdy je také nucena pro nemoc odejít. Ve školním roce 2007 – 08 je učitelský sbor opět posílen o mužskou posilu, když do školy přichází pan učitel Jan Kadeřábek. Po přijetí nového Školského zákona, v roce 2007 zavádíme i my Školský vzdělávací program pro základní vzdělání (Škola hrou), na kterém pedagogický sbor usilovně pracoval předchozí dva roky.
V duchu inovací a přeměny škola prochází i nadále. Poprvé vyrážíme na pobyt na horách do Albrechtic v Jizerských horách, kde se děti učí lyžovat. V roce 2008 – 2009 se zaměřujeme na ochranu životního prostředí a celá škola se zapojuje do celorepublikového projektu Recyklohraní, kterého se účastní až dodnes. Důkazem, že ochranou přírody se škola nezabývá jen ze školních lavic, je aktivní účast na každoročním čištění řeky Sázavy, které se pomalu stává tradicí. V tomto roce se ještě podaří za školou na místě bývalé zahrady vybudovat víceúčelové hřiště s umělým povrchem.
Školní rok 2010 – 11 se odehrává ve znamení přístavby Mateřské školy a tím její rozšíření z původních 28 dětí na 51. Přístavba MŠ včetně vybavení mobiliářem, opravy v původní třídě, rekonstrukce sociálního zařízení, rekonstrukce kuchyně včetně jejího technologického vybavení vyšla na 4 341 484,60 Kč. Navýšení počtu dětí si vyžádá i rozšíření řad pedagogů. Posilou se stává Markéta Vobořilová, Lucie Papežová a další rok Kateřina Hlaváčková, která nahradila Janu Pudilovou.
O rok později zažívá školní budova největší údobí modernizace v technickém vybavení. V rámci projektu „Evropská unie – Peníze školám“ jsou obě třídy vybaveny inter-aktivními tabulemi. Rozšířena počítačová síť a opatřena lepšími počítači. Úplnou novinkou se stává mateřské centrum „Malíček“ pod vedením Aleny Ottlové, který je zřízen v dopoledních hodinách v budově Základní školy. V letech 2012 – 2013 prochází škola velikou rekonstrukcí. Nejprve se mění střešní krytina na hlavní budově. O rok později dochází k zateplení celého objektu a modernizaci vytápění. Velké opravy si vyžádaly prostředky ve výši 3’475’641 Kč. Část prostředků čerpala obec z fondů Evropské unie.
V minulých letech jsme začali spolupracovat i s jinými školami v okolí a společně tvořit nejrůznější projekty. Se základní školou v Louňovicích jezdíme pravidelně na hory do Dolního Dvora u Vrchlabí, s chotýšanskou školou jsme uskutečnili divadelní vystoupení v pražském divadle Kalich, které se nám podařilo téměř zaplnit.
Minulý školní rok bylo zřízeno ve školní budově další oddělení Mateřské školy „Citrónek“, který vychovává děti od věku 3 let. Na toto pracoviště pro své dlouholeté zkušenosti s prací s dětmi byla v září letošního roku přeřazena Marie Pavlasová, neboť od tohoto roku i Mateřská škola začíná poskytovat výchovu a vzdělání znevýhodněným dětem.
Mateřskou školu po odchodu Lucie Papežové a Kateřiny Hlaváčkové doplnila slečna učitelka Kateřina Jonáková a dvě nové posily Lenka Matoušková a Tomáš Masár. Na uvolněné místo po Kateřině Jonákové na Základní školu přichází slečna učitelka Klára Starostová.
Věděli jste?
- Šimon Krásnický – v historických materiálech i na pamětní desce je uveden s krátkým „a“. Chyba byla převzata z matriky.
- Výnos Ministerstva školství dne 16. 12. 1941 – V I. pololetí šk. r. 1941-42 nebude na vysvědčení známka z dějepisu a 28. 2. 1942 je vyučování dějepisu zastaveno úplně.
- Od 15. 10. 1940 je dle vládního nařízení zařazena Tělesná výchova jako povinný předmět.
- Během let 1944 – 1947 se v teplýšovické škole vyučovali studenti z Lidové Zemědělské školy. Německá vojska totiž obsadila školu v Benešově, čímž zabránila výuce. Vyučovalo se jeden den v týdnu, konkrétně ve čtvrtek ve volném dni, kdy se ve škole nevyučovalo.
- 20. května 1948 postihla školu rozsáhlá epidemie spalniček, která postupně schvátila všechny žáky, kteří se do lavic začali vracet až za 11 dní.
- Učitel Jan Hošek se ujal zdejšího sirotka, chlapce Josefa Branda.
- V říjnu 1950 dostala škola dar od Ministra školství – promítací stroj na úzký film.
- Ve školním roce 2014-2015 je v Teplýšovicích poskytováno vzdělání celkem 88 žákům, přičemž v ZŠ na prvním stupni, v pěti postupových ročnících, vyučuje škola 31 žáků.
- Největší a nejmenší počet žáků ve škole:
- 151 žáků ve školním roce 1884-1885
- 16 žáků ve školním roce 2005-2006
